Již první tóny a slova „Čisté podlé pravdy“*, která vychází z disku hned po zasunutí do přehrávače, jasně ukazují, co od následující hodiny a čtvrt (ne)očekávat. „Bez żadnych cieć, bez żadnych podbitek, za pierwszym razem“ toto uvedení první skladby myslím jasně ukazuje, v jakém duchu bylo celé nahrávání pojato a jakým receptem se řídila dvojice Sokół i Marysia Starosta. Koneckonců podobný chladný dojem navodí nosič již ve Vašich rukou. Ponurý cover vyvolává rozporuplné pocity stejně jako následujících 19 skladeb. Každá skladba dostala svou fotografii a nutno podtrhnout, že se výběr mimořádně povedl. Prakticky každý snímek vystihuje poselství a náladu sobě určeného tracku. Za všechny snad jeden doslova tragikomický příklad: „Ludzie To Dziwni Są“ (Lidé jsou divní) pojata fotografií dnešní padesátnice s hákovým křížem na triku. Teď už ovšem zanechme vizuálních dojmů a přejděme k těm zvukovým.
 
Sokół po tolika letech na scéně vypracoval svou techniku na dosažitelný vrchol. Žádný z rozličných podkladů mu nedělá problém a prochází jím hladce a hrůzostrašně jako břitva živým masem. Jak zaznělo již v našem rozhovoru, podle autora je toto album jeho nejlepším a mě nezbývá než souhlasit - promyšlená lyrika s hloubkou, žádná zbytečná slova a geniální přednes. Samozřejmě nesmíme opominout nejsilnější disciplínu v podání reprezentanta ZIP, kterou představuje storytelling. Ten je použit hned několikrát a nejlepším příkladem bude skladba „Mirek“ představující pokračování kultovního hitu „Każdy Ponad Każdym“. Tentokrát se ovšem nesetkáme s Ríšou, jenž je už po smrti, ale s jeho kamarádem Mirkem. Sokół poprvé vsadil kartu na nehip hopového partnera a musíme uznat, že svou sázkou dosáhl jackpotu. Vedle drsného a hrubého rapu dodává lahodný zpěv Marysi Starosty nosiči jistou něžnost a líbeznost. Vystudovaná zpěvačka se svého úkolu zhostila s absolutní profesionalitou a v některých případech, jako u „Znajdziemy Się“, se dokonce na její část těším víc než na vstup jejího životního partnera. Právě díky netypickému prvku zpěvu se z nadprůměrného rapového alba stává luxusní dávka muziky.

Témata jsou sice rozličná, ale mají jednoho společného jmenovatele. Jakési znechucení dnešním světem, dekadence, pesimismus na nás číhá z každého rýmu. Dokonce i zdánlivě kladně naladěný „Myśl Pozytywnie“ ve skutečnosti představuje silnou ironii a podtext, že na tomto světě není v pořádku vůbec nic. Perverzní „Cynamon“ s šílenými cuty, totálně nechutný „Polowanie Na Zło (Zły Sen)“ nebo smutné životní příběhy v „Sens Życia“ to jsou jen příklady skladeb. Všechny pochopitelně ponuré a místy nechutné jako celé album. Hostů se vyskytlo málo, za což nezbývá, než dát palec nahoru. Hifi Bandu předvedla, že jí rozhodně nesvazuje mínění ostatních a že forma se jí drží jako klíště. VNM svým refrénem dodal trochu energie a života, který mi na desce chybí. Hosty nejvíce obsazená skladba „Wspólna Gałąź“ sice obsahuje samé legendy v oboru, ale ani Chada, Ero nebo dvojice Pokój Z Widokiem Na Wojnę bohužel příliš nenadchla.

Abych se přiznal, po prvním pohledu na pestrý seznam producentů jsem měl trochu obavy. Poněvadž se považuji za příznivce klasicky a samplů, zvukovým experimentům se syntetickými tóny, jejž slibovala zvolená jména, příliš neholduji. Očekávání velmi moderního pojetí se sice ukázalo jako správné, ale obavy již ne. Finálním zvukovým výsledkem jsem totiž doslova uchvácen. Dlouho jsem neslyšel rapové album obsahující produkce ovlivněné tolika hudebními směry, které by znělo až tak přirozeně. Podařilo se bezvadně skloubit rock, elektroniku a další alternativní směry a vše, co se line z reproduktorů, ani na chvíli nepřipomíná nepovedený mišmaš. Velká pestrost producentů zároveň zapříčiňuje, že žádný z podkladů nezní jako jeho předchůdce, a posluchače tak neustále ovívá čerstvý vánek nových podkladů. Dočkali jsme se i dvou zástupců z českého prostředí a výběr se neobyčejně vydařil. První pražská stopa v podobě DJ Wiche se silně vyzdvihla mezi své kolegy na „základním“ CD a jeho podklad k „Myśl Pozytywnie“ bez váhání řadím k nejlepším momentům z alba. Na bonusovém CD s remixy zase zazářil Mike Trafik se svoji verzí „Czysta Brudnej Prawdy“, který dokonce stvořil pravděpodobně nejlepší remix celého nosiče. Ovšem abych nevychvaloval pouze „naše“ zástupce, například takový Jimmy Lendroc v „Ludzie To Dziwni Są“, Drumkidz v „Więzień Opinii“ nebo PH7 v „Znajdziemy Się“ předvedli své umění na vysoké úrovni. Pochopitelně nesmím opomenout ani práci DJs, kteří svými cuty dodali celku další element hip hopu.
 
Nekompromisní, cynická, nechutně surová a přesto přitažlivá, takto zní čistá podlá pravda v mém podání a názoru na desku. Sokół vnesl do hry něco nového, v polském rapu dosud neokoukaného a ono to skutečně vyšlo. Marysia Starosta se ukázala jako výborná volba stejně jako drtivá většina podkladů a hostů před mikrofonem i za gramofony. Chybí mi jen trochu té naděje, která snad z tak zkaženého světa, jaký je na nosiči popisován, nevymizela.

*V jednom ze článků o Sokołovi jsem byl nařčen ze špatného překladu názvu alba „Czysta brudna prawda“. Komentující sice měl pravdu, že doslovný překlad zní „Čistá špinavá pravda“ (a i já jsem ho v jednom článku použil), ovšem sami uznáte, že to zní jako nesmysl. Slovo „brudny“ má totiž hned několik významů, nejčastěji se skutečně používá jako špinavý, ale jeho další smysl představuje podlý, neetický, nečistý nebo hnusný. Tudíž polský název nosiče sice představuje výborný oxymóron, ale pokud bychom ho doslova přeložili do češtiny, pozbyl by smyslu. Proto se tedy budu držet „čistá podlé pravdy“, která možná není nejpřesnější, zato snad vystihuje podstatu názvu.