Myslím, že tak výrazné jméno jako je Sokół, není třeba příliš představovat a i méně zorientovaní posluchači, kteří vůbec nesledují polskou scénu, si ho snadno přiřadí k formaci WWO. Ta se vryla do podvědomí nejen díky skvělým albům, ale i spoluprácemi s předními jmény domácí scény. Objevili se na debutu slovenských Kontrafakt nebo využili podmazy českého mága DJ Wiche. Právě on a další český kouzelník, Mike Trafik, předvedli svůj talent i na nedávno vydaném albu „Czysta brudna prawda“ (Čistá podlá pravda), kde je kromě Sokoła hostila i sličná Marysia Starosta. Rozhovor vznikl díky spolupráci našeho webu s vydavatelstvím Prosto elektronickou cestou.

Začněme trochu uvolněněji. Jak žije momentálně Wojtek Sokół? Naposledy jsi rozhovor pro Hip-Hop.sk dělal koncem roku 2006, tudíž nějaké změny určitě přišly.
Všechno je OK. Snažím se žít zdravě, každý den jezdím po Varšavě na kole, a díky tomu nestojím v zácpách. Bydlím ve 14. patře, a jak se tak občas z terasy na všechno dívám, mám chuť odjet, koupit dům u moře někde na jihu Evropy nebo v Asii a odtrhnout se od tohohle betonového hovna. Protože ve velkém městě, i když máš peníze, tak přesto jsi svým způsobem v kleci.

Z různých rozhovorů jsem se dozvěděl, že rád cestuješ. Jakou zemi jsi v poslední době navštívil? Kam se rád vracíš?
Poslední dobou jsem akorát seděl ve Varšavě, a to z několika důvodů. Tohle byly nejméně pohyblivé roky odedávna. Ale jinak jsem byl v Moskvě, Řecku, Turecku, několikrát v Anglii. Z míst, kde jsem byl několikrát, vyjmenuju New York, Miami, Kyjev, Londýn, Berlin a Praha, kde jsem kdysi bydlel půl roku na Kadeřávkovské. Bydlel jsem také půl roku v Thibilisi a jeden a půl roku v Rize. Seděl jsem taky měsíc a půl v Havaně. Velice se mi libí Bělehrad. Nejvíce mě zajímají slovanské země, teď bych chtěl navštívit Černou horu, ale to se týká především mých zájmů, na odpočinek je asi nejlepší Asie a Austrálie.

Po dvou letech práce jsi vydal společné album s Marysiou Starosta, jsi s ním absolutně spokojen?
Určitě. Je to asi nejlepší album, který jsem dosud nahrál. Pečlivě jsem vybral hudbu a nespěchal jsem se psaním, to se vždy vyplatí. Několik skladeb se na desku ani nevešlo.

Hodně interpretů se po dokončení desky už k materiálu nějakou dobu nevrací, protože je jim z toho doslova špatně. Jak je to u tebe? Posloucháš svoji tvorbu a jsi jejím fanouškem?
To se ví, že existuje přesycení materiálem. Po premiéře jsem si udělal přestávku, ale později se rád vracím ke svým nosičům. Nenahrál jsem desku, kterou bych neměl rád nebo bych s ní nebyl spokojený. „Chleb powszedni” ZIP Składu z roku 1999 technicky nezní dobře, na „Masz i pomyśl” WWO z 2000 rozeznáte experimentování se zvukem, ale pořád jsme o tom nic nevěděli. Od té doby jsme investovali hodně času a peněz do toho, aby produkce zněly jak nejlépe. „Czysta Brudna Prawda” má nejlepší recenze od novinářů, jaké kdy moje deska dostala, a pokaždé je bráno pod úvahu i samotné znění, což mě velmi těší.

Na albu najdeme také dva české producenty, jak se s nimi spolupracovalo?
S Wichem a Trafikem se známe spoustu let. Seznámil nás Orion, který organizoval první koncert WWO v Čechách a asi i on nás pozval na kompilaci East Side Unia. Rozhodně jsme se několikrát soukromě potkali, ale vždy to bylo spíše náhodě než pracovně. Poprvé jsme s Wichem spolupracovali na jeho producentské desce, kde jsem s WWO nahrál skladbu „Nie precjoza”. To bylo opravdu dávno, asi sedm let zpátky. Pamatuju si, že jsme se během nahrávání této skladby v domácím studiu mihli s Promoe. On končil, když my jsme přišli nahrávat. Rozhodně jsem ale častěji s Wichem a Trafikem pil alkohol, než nahrával. Tahle jména jsou základy nejen české ale i evropské scény. S rapery je to jiné, protože jsou celkově více lokální než producenti, ale taková jména jako Kontrafakt, WWO, PSH nebo Tram 11 jsou všeobecně známá ve střední a východní Evropě a mezi lidmi v obraze v Evropě celé. Koneckonců se i já snažím pomáhat při sjednocení slovanské scény, protože jsme si opravdu schopni navzájem porozumět, když aspoň minimálně zapojíme mozek.

Koukám, že si v Čechách zažil hodně. Máš tedy z pobytu u nás nebo ze Slovenska nějaké zajímavé vzpomínky?
Strašně moc. Na každém Hip Hop Kempu se odehrála taková párty, že se na ně nedá zapomenout a myslím teď to, co se dělo po koncertech. V Praze jsem byl opravdu mnohokrát a každý pobyt se končil velmi zajímavými vzpomínkami. Pamatuju si dům Oriona na hrázi a nějaké divné zvíře – kozu nebo koně, akce do rána na různých divných místech, hotely, ulice… Jednou jsme si s několika osobami pronajali byt v Praze od člověka z ulice, který se představil jako George a vypadal jak starý buzerant s ponožkami v sandálech. Najednou uprostřed noci někdo vchází do toho bytu, my se v šoku, že nás chtějí okrást, připravujeme na boj, a najednou vchází stokrát více překvapená majitelka toho bytu a říká, že žádného George nezná. Masakr. Ze Slovenska si pamatuju na skoky do bazénu s lahvemi šampaňského v ruce ze střechy Egova domu.

Teď ale zpátky k albu, které zní velmi pesimisticky. Proč? To je tento svět opravdu tak zlý?
Svět je strašně zlý, ale není takový přirozeně, ale my lidé jsme ho takovým učinili. Na desce se objevuje hodně naděje, ale pokud si lidé neuvědomí, jak špatně žijí a jaké nepřirozené věci denně vykonávají pod tlakem společnosti a kultury, tak se může stát něco strašného. Život se prostě jakýmsi způsobem devalvuje. Žijeme čím dál rychleji, čím dál tím více dál od přírody, duše a pravdy. Žijeme konzumně, kupujeme stovky nepotřebných produktů, protože s námi někdo vyjebává a v reklamě tvrdí, že jsou tyto věci nezbytné. Ztrácíme čas honem za větrem, za něčím, co je iluze a klam, přičemž kompletně zapomínáme na rozvíjení toho, co je opravdu důležité. Vanitas vanitatum et omnia vanitas. (Marnost nad marnost, všechno je marnost. – pozn. aut.)

Měl jsi záměr udělat tak ponuré album hned na začátku nebo se to tímto směrem prostě vyvinulo?
Takhle se to vyvinulo. Mluvím o tom otevřeně, tudíž mohu povyprávět i českým a slovenským posluchačům, že v určitém období mého života jsem pil přespříliš vodky a šňupal jsem přespříliš kokainu a můj život představoval zlý sen. Obklopoval mě kruh špatných přátel a vynadíval jsem se na lidské neštěstí a degeneraci. Celá deska „Teraz pieniądz w cenie” byla nahrána v jakémsi apogeu plného alkoholu a kokainu, ale po vydání té desky, před tři a půl lety, jsem skončil s jedním i druhým. Po roce jsem se naučil pít s mírou, koksu se nedotknu už nikdy. Poté jsem měl období totálního chaosu v hlavě a depresí. Nepomáhal jsem si farmaceutickými prostředky ani jsem nebyl na detoxu, protože jsem se domníval, že jsme natolik silný, abych si s tím poradil sám. Rozhodl jsem se to v sobě udusit. Povedlo se, ale zhubl jsem o 17 kilo a stávalo se, že jsem samotný seděl doma a plakal. To byl hardcore, který nikomu nepřeju, ale je potřeba si tím projít a nevzdat se, když chcete odstranit ty sračky ze svého života. Dnes jsem zase nabral ztracená kila, vrátila se mi psychická i fyzická způsobilost a mám se skvěle. Často už jsem ale nevšímavý, je mi vše fuk a nic mě nedojme, proto i „Czysta Brudna Prawda” je nahrána v tomto tónu, a z některých textů tak vyřazuje pesimismus, silný sarkasmus, ironie a cynickost. Album má v sobě všechno to, co v sobě nosím i já. Všechny mé neduhy ovlivňují to, jak nahrávám.

Celý obal a booklet velmi dobře ladí s konceptem alba. Bylo těžké sehnat fotografie a fotografy, jejichž práce by odpovídala tvé vizi?
Shromážděním fotografií jsem se zabýval sám a pochází od mých známých. Většinou to jsou profesionální fotografové, ale také grafici nebo cestovatelé, kteří mají mě osobně blízký styl estetiky. Dvě fotografie jsem udělal sám, mezi jinými i úvodní cover. Koncept vybledlých barev a odchod od klasické hip hop estetiky pochází od Wal&Gura.



Hodně lidí si tě spojuje s geniálním storytellingem, který si hojně používal i na nové desce. Jsou ty historky pravdivé nebo pochází jen z tvé fantazie?
Všechny jednotlivé události se staly, ale ne v takovém pořadí a sledu. Beru si pravdivé příběhy a míchám je dohromady, abych neprodával život známých ani svůj na úrovni jedna ku jedné.

Do této chvíle si vždy na desce spolupracoval s nějakým raperem, nyní ses pustil do práce se zpěvačkou a navíc životní partnerkou. Jak se ti spolupracovalo? Předpokládám, že to bylo jiné než obvykle.
Jasně že to bylo jiné, ale velmi dobré. Marysia je vystudovanou vokalistkou s hudební školou a obrovským kusem práce za sebou jako zpěvačka různých polských popových, jazzových a bluesových kapel. Je velmi elastická, tudíž ji můžu dokonale přizpůsobit různým stylům. Mně záleželo na tom, aby to bylo zpívané jednoduše, žádné hraní si na černošky, žádné složitosti nebo vokální ornamenty. Po nahrání první skladby jsme se rozhodli, že má vokál Marysi na desce připomínat polské skladby ze 70. – 80. let.

Jak vznikal koncept? Byla to společná práce?
Já jsem producentem této desky jak hudebním, protože jsem vybíral podklady, tak výkonným, protože jsem organizoval práci ve studiu. Koncept je můj, ale Marysia na to měla velký vliv. Bez ní bych nahrávání vedl úplně jinak.

Chystá se turné a můžeme se nějakého koncertu dočkat i v Čechách nebo na Slovensku?
Začínáme teprve od září. Nechtěli jsme hned nepřipravení jezdit po festivalech. Budeme hrát s dvěma DJ - Deszczu Strugi z WWO a Kebsem z HIFI Bandy, hypeman bude Hades. Od poloviny srpna začínáme se zkouškami a hodláme se dobře připravit. S chutí přijmeme pozvání do Čech nebo na Slovensko.

Nedávno obdržel nosič WWO status zlaté desky. Co to po tebe znamená?
Zlatá deska je pouze nic neznamenající symbol, který si můžeš pověsit na stěně. Za časů WWO jsme shromaždovali tisíce osob na koncertech v klubech, které byly často vyprodané. Stávalo se, že lidé vylámali dveře s polovinou stěny, aby se dostali do přeplněného lokálu. Naši posluchači ovšem vždy neradi vydávali svoje peníze za desky, vždy preferovali pivo a zábavu, a proto jsme tu zlatou desku nedostali dříve. Každý člověk mladší než 35 let zná nějakou mou skladbu a úryvek mého textu a části z nich se používají v běžném hovorovém jazyce. Často jsme byli nazývání nejslavnější polskou hip hop formací na světě. V roce 2003 jsme odehráli 150 koncertů, to je skoro každý druhý den. To je opravdový úspěch a ne zlatá deska.

Skladba WWO „Każdy ponad każdym” byla nominována na hit desetiletí. Máš radost, že jste se objevili v takovém žebříčku?
Jasně, ale jak jsem ti už psal, tohle všechno jsou jen prázdné slogany a uznání, které v mém životě nic nezmění. Takovými věcmi jsou rozrušeni nedocenění lidé, kteří chtějí jiným dokázat, že něco znamenají. Já sám znám cenu toho, co jsem vytvořil, čeho jsem pionýrem a co se mi podařilo změnit v betonové mentalitě některých. Je hodně závistivých čůráků, kteří by využili jakoukoli záminku, aby mě zdiskreditovali nebo zfalšovali pravdu. Nerozrušují mne ani žádná ocenění ani pomluvy. Žiju si svůj život a ostatní mám u prdele.

Můžeme očekávat pokračování WWO? U nás jste stále populární a myslím, že by řada fanoušků uvítala další projekt.
V Polsku nás také považují za klasiku a nové album by určitě všechny zametlo pod koberec, ale pochybuju, že se tak ještě někdy stane ve starém složení. Po tom, co Jędker předvádí s projektem Monopol, se stal kompletně nedůvěryhodným, a tudíž asi nemá cenu kazit legendu WWO. To by bylo nevkusné.

Mohl by si nám nějak přiblížit tvůj momentální vztah s Jędkerem? Poslední dobou mě nepřišlo, že je vše v pořádku.
Já se nikdy neobrátím proti němu, ale nebudu předstírat, že se mi líbí to, co dělá. Abyste to pochopili, musíte znát celou historii. Ve zkratce, byli jsme v New Yorku na turné WWO a Pono. Já a Pono jsme tehdy připravovali materiál na naši první desku Sokół feat. Pono, která byla mým nápadem a kam se měl dohrát Pono. Když jsme stáli v zácpě na Manhattanu, přemýšleli jsme nad tím, jak je možné, že jsou lidé takoví idioti, že se „Umbrella” od Rihanny stala tak velkým hitem. V tamtom textu se opakují koncovky, tak jsem si pro srandu začal v autě vymýšlet refrén s opakujícími se koncovkami. Po návratu do bytu na Ridgewood jsem mrknul na email, kde jsem měl zprávu od Roberta M, který mi napsal, že by s námi chtěl spolupracovat (Robert M je po celé Evropě známý polský DJ a producent stylu house/dance) a poslal nám na zkoušku beaty. První, který jsme si poslechli, zněl jako z 80. let a byl ve stylu Franka Kimono, kterého někteří považují za prvního polského disko-rapera. Pili jsme rum a společně jsme já, Jędker, Pono a Fred napsali skladbu „W aucie” jako velkou ironii a navázání na Franka Kimono. Rozhodli jsme se ho na tu skladbu pozvat jako mega props a zároveň vtip, takže jsme druhý den celek nahráli ve studiu na Jamaica Queens, kde také nahrávali nějací hoši z DipSet. Po návratu do Polska jsme se zkontaktovali s Piotrem Fronczewskim a přemluvili ho, aby 25 let od debutu nahrál další skladbu jako Franek Kimono. Skladba se stala mega hitem, na YouTube má více než 13 miliónů zhlédnutí, a je polským rekordmanem. Jędker tehdy bydlel v Londýně a zameškal námi zaplacený let na natáčení klipu. Díky tomu internet i televizi dobyl remix, kde se místo něho objevil Fred, který s námi byl tehdy v New Yorku, když se skladba psala, a hned od začátku měl vzniknout remix s ním. Po úspěších našeho žertu se Jędker rozhodl založit formaci Monopol, která napodobuje styl Franka Kimono a „W aucie”, a tak vydělávat peníze, a tím se i živit. Stejný žert vyřknutý už po desáté ovšem není směšný, ale ubohý. To je jeho volba, na kterou má právo. Je vynikajícím raperem, ale jeho chování znemožnilo možnost návratu.

Jaký je tvůj vztah k médiím? Někteří rapeři si stěžují, že se hip hop nehraje ani v televizi ani v rádiích, ale pak se objeví nominace hip hop skladby na hit desetiletí. Není to trochu divné?
Někteří rapeři jsou hypokrité. Na jedné straně sní o tom, aby je hrála televize, a naserou si na obal sto log, aby to někdo promoval a přidal nějaké peníze na klip, a na druhé straně v rozhovorech říkají, že serou na média. To je blbost. Já chci být přítomen v TV, v rádiích i na internetu, protože to je pro mě samozřejmost. Zároveň na desce nemám ani jedno logo partnera, médií nebo sponzorů. Není tohle divné?

Ty samozřejmě nepůsobíš pouze ve WWO, ale i v ZIP Składu. Dočkáme se druhé desky této mega formace?
Nemůžu prozradit žádné podrobnosti, ale deska určitě vyjde v roce 2012.

ZIP Skład je velká skupina lidí, jste spolu pořád v kontaktu, chodíte na akce atd.?
Ano, ne tak často jako dříve, ale jsme spolu v kontaktu a respektujeme se, ačkoli si každý šel svojí cestou, založil si rodinu a dům. Pouze Jędker se na druhé desce ZIP Składu neobjeví, ačkoli i on pro mě zůstane bratrem Zipem.

Sokół i Marysia Starosta - Sztruks

Založil jsi značku Prosto, která nyní, aspoň podle mě, zažívá znovuzrození. Co tuto „renesanci“ zapříčinilo?
Tím, o čem jsem mluvil několik otázek předtím. Mým návratem z onoho světa do světa živých. Prosto je léta největším nezávislým hip hop labelem v Polsku a nic to nezmění. Rozhodl jsem se osvěžit naše řady o mladší poté, co se rozešly naše cesty s Hemp Gru. Elementy ZIP Składu jsou vždy v našem vydavatelství mile viděny, takže je tu Fu, Pokój Z Widokiem Na Wojnę i Fundacja, ale mimo nich jsme do týmu přibrali HIFI Bandu, VNM, Braha, Dwa Zera a PMM. Podepsali jsme také smlouvu s legendárním DJ 600V. Máme super tým.

Určitě tomu také napomohlo, že se stal hip hop v Polsku opět populární. Jaká byla příčina? Přišlo to s nějakým albem nebo si lidé a media konečně uvědomila, že hip hop nelze opomíjet?
Ne, hip hop byl nejprve všude, což vedlo k tomu, že se objevilo spoustu debilních formací a všem se z těch sraček už chtělo zvracet. Později, po třech letech, lidé zbaveni hip hopu v médiích ho opět chtěli mít, protože jak dlouho můžeš poslouchat polský rock a pop, který je navíc na ubohé úrovni? Média udělala průzkumy trhu a znovu se o tuto hudbu začala zajímat.

Kdybychom ještě zůstali u značky Prosto. Jak oceňuješ těch uběhlých 12 let? Povedlo se všechno?
Povedlo se více, než jsme očekávali a nepovedly se věci, o kterých jsme byli pevně přesvědčeni, že se povedou, tudíž jak se to vezme. Založil jsem Prosto jako hudební label, ale dnes je to největší polská oděvní firma pocházející z hip hopu, která navíc udržuje celé naše hudební odvětví v těchto těžkých časech, kdy všichni stahují hudbu z internetu. Kdyby mně před několika lety někdo řekl, že překonáme MASS Denim, tak bych mu nevěřil. Dnes se musíme pouze zabývat tím, abychom to dobře nasměrovali. Už to není „family business“ ale velká společnost. Určitě se nám nepovedla pořádná distribuce v Čechách a na Slovensku, nad tím musíme ještě trochu zapracovat.

Po několika letech se objevil nový Prosto Mixape a chystá se další. Kdo přišel s nápadem pokračovat? Jak dlouho trvá dát vše dohromady?
Je to můj autorský nápad a já jsem vytvořil tuto sérii. Další část právě nahrává DJ Kebs. Zpracování trvá různě dlouho, záleží na nápadu, počtu pozvaných hostů a producentů.

Kdo má největší slovo při výběru interpretů? Odmítl někdo účast?
Nejdůležitější slovo mám já a DJ, který zrovna vytváří mixtape. Stalo se, že někdo odřekl, ale to jsou výjimečné případy. Snažíme se kromě lidí spojených s Prosto pozvat i osoby z jiných koutů scény, aby ty desky byly unikátní.

Dá se příprava Prosto Mixapu porovnat se starostmi okolo sóla?
Je to úplně jiná práce. Na mixtapu trávím nejvíce času u telefonu a počítače, abych to vše zkoordinoval.

Druhý díl měl na starosti DJ 600V, nepřemýšlel jsi třeba zpočátku nad tím, pověřit celkem opět Deszczu Strugi?
Ne, můj nápad je takový, aby každou část dělal jiný DJ, kterých máme hodně. Ve skutečnosti je to ale jen kompilace, kterou musí DJ prostě zmixovat do formy Prosto Mixtapu.

Co vůbec dělá Deszczu Strugi? Pamatuju si na koncert WWO v Pardubicích, kde místo něho hrál pravděpodobně DJ B, byla to náhoda nebo s vámi už po koncertech nejezdil?
To byla náhoda. Deszczu s námi hrál do konce, protože je součást WWO. Navíc s námi spolupracoval u projektů Sokół feat. Pono jako master a DJ, také s námi hrál koncerty. Teď se zaměřil na práci ve studiu. Dělá vynikající master a mix. Většina desky „Czysta Brudna Prawda“ vznikla v jeho studiu Otrabarwa. Kropě toho, když ho pořádně nadopujete, dokáže nahrát skvělé cuty a scratche, kterých jsem fanouškem a znalcem. Na „Czystej Brudnej Prawdzie” kromě Deszcza a Trafika scratchují také Kebs, Raid, DJ B, Steez a Grubaz. To jsou důležité elementy tohoto alba.

Vytvořil jsi heslo „Straight Slavic Flavour”, jak tě něco takového napadlo?
Vždy mě zajímali Slované, hlavně jazyky a to, jak divně se nám v jednotlivých jazycích změnila významově stejná slova. Staral jsem se podtrhnout, že jsme odsud, nepředstírám firmu z Ameriky, náš název zní polsky a jsme na to hrdí. Ničeho se nemusíme stydět, ani nic předstírat. Chtěl bych sloučit naší kulturu a byznys, protože to stojí za to z každého úhlu pohledu.

Zajímáš se tedy i o hip hop a hudbu slovanských států?
Samozřejmě. Teď jsem měl dvouletou přestávku v novinkách, protože jsem měl dost svých starostí, ale pořád zůstávám v obraze a myslím, že se celkem orientuju ve všech hip hop akcích od Ruska přes Bulharsko až po Slovinsko.

Jak si tedy podle tebe stojí česká a slovenská scéna? Které interprety nejvíce ceníš?
Tahle scéna je v pohodě a myslím, že udělala ohromný postup. Polsko je více odtrhnuté od zbytku světa, v Čechách a na Slovnesku to asi vypadá jinak. Já spolupracuji s producenty z celé Evropy, USA i Kanady, ale s rapery zřídkakdy. Kontrafakt a PSH zůstanou navždy ikony, ale existuje strašně hodně nových kapel, které se vyvíjí, to samé se děje i v Polsku. Nechci ale jmenovat, protože jsem na Slovensku ani v Čechách už nějaký čas nebyl, a aby člověk mohl říct nějaký názor, musel by si vše poslechnout a vcítit se do toho. Navíc jsem poslední dobu, jak jsem se již zmiňoval, neměl čas se v tom zorientovat.

Jaké máš plány?
Momentálně? Dokončit rozhovor a jet na kole do centra. Do budoucna? Kupit nebo pronajmout si dům na nějakém teplém místě a začít opravdu žít a netrápit se v betonové imitaci.

Na závěr můžeš něco vzkázat tvým fanouškům u nás.
Děkuji vám za zájem. Moc rád hraju ve vašich končinách a mám naději, že se tak brzy znovu stane. Pozdravuji všechny své české a slovenské známé a přátele. Zároveň všechny zvu na náš fanpage na FaceBooku: facebook.com/sokolimarysiastarosta.