Cesta k vydání desky dua Lukasyno & Kriso nebyla jednoduchá, ale i přes několik odkladů se „Czas Vendetty“ konečně podařilo dostat na pulty obchodů. Dvojice vsadila na neobvyklý prázdninový termín, čímž trochu rozvířila prázdninové bezvětří. Prvotní plán byl nahrát 2CD. Během mnoha měsíců příprav se ale hodně změnilo; bratři otevřeli vlastní studio Nokaut, což jim nabídlo nové možnosti. Lukasyno podstoupil operaci kolene, během rekonvalescence se ohlédl přes rameno a přehodnotil řadu věcí. Prvotní vize tedy vzala za své a k posluchačům se dostalo pouze to nejlepší, podle autorů je tím myšleno 20 skladeb a necelých 80 minut muziky.



Po otevření digipacku „Czas Vendetty“ se posluchači setkají s pohledy dvou hlavních aktérů, pochopitelně nechybí ani poděkování, nezbytné informaci o realizaci alba a několik log sponzorů (mimo jiné i Hip-Hop.sk). Nic jiného se uvnitř černého obalu neskrývá a my se tedy můžeme přesunout k samotnému nosiči. Celek uvozují varhany, které má, stejně jako veškeré podklady, na starosti Kriso. Ten při komponování využil celou škálu hudebních nástrojů, což se pozitivně promítlo na výsledném znění alba. Značný progres tohoto producenta můžeme sledovat s každým dalším projektem, a právě díky zmíněnému vývoji si mladší bratr Lukasyna hravě poradil s pestrou mozaikou beatů, od tvrdých ponurých skladeb jako „W plecy nóż“, přes lidové znění u „Mój Świat“, až po párty náboj na „Nie Idę W Klub Przed Północą“ nebo romantické „Widzę Cię“. Celkově bych produkci označil za více ortodoxní, než jak tomu bývalo u předchozích projektů N.O.N. Koneksje, která po zvukové stránce experimentovala a odbíhala k dynamičtějším proudům jako reggaeton. Při sázce na jednoho beatmakera vždy hrozí, že se jeho rukopis na desce podepíše až příliš a po čase nám část podkladů začne splývat, což se bohužel stalo místy i na tomto nosiči.



Druhým sólovým počinem se Lukasyno chtěl vrátit zpět ke kořenům a k tomu, čemu jsme u něj byli zvyklí na začátku kariéry. Všechny předpoklady se vyplnily a občas na nás z reproduktoru dýchnou vzpomínky na zlatou éru WNB. Možná se ptáte, co očekávat po lyrické stránce? Pokud sledujete tvorbu bialystockého rapera dlouhodobě, nemůže být překvapeni obsahem nové desky. Většina textů se soustředí kolem ulice, života na ní, jasných pravidel a zásad, které tam panují. Lukasyno se podělil i o zcela konkrétní životní příběhy, za vše mluví bravurní storytellingová „W niewłaściwym miejscu“, a pootevřel i své nitro. Překvapivě často také narážíme na téma žen a to ve všech úhlech, od poetické „Widzę Cię“ až po trochu vulgárnější „Niezła Z Ciebie…“. Své skladby se dočkala i „Muzyka“ nebo politika a současná situace v médiích a společnosti v podobě „Teoria Spisku II“. Během poslechu celé desky se sice vystřídá dost hostů, ale rozhodně nebudete mít dojem, že se jedná o kompilaci a ne sólový nosič. Lukasyno nevybíral interprety, aby mu pomohli ze slepé uličky ve skladbě, se kterou si neví rady, ale aby ji něčím ozvláštnili, popř. dodělali to, na co si samotný autor netroufl. Z drtivé části se to týkalo refrénů, o něž se postarala Miss God, Kasia Garłukiewicz, Fides, Waco, Bob One nebo Kali. Celé sloky dodali víceméně jen stoupenci pouličního rapu jako PRS, Siara ZBT, Egon a Ziomuś. Za label Prosto se představila dvojice Sokół a Brahu, oba zvládli úkol dobře, i když mě osobně zaujal více druhý jmenovaný. Spíše pomalejší album rozproudil Paluch, jehož energii přispěla ke zpestření nosiče. Jedinou mezinárodní spolupráci představuje kolaborace se srbským Hartmannem, bez které bych si desku už ani nedokázal představit.
 

 
Lukasyno je jedním z mála interpretů na scéně, který se nepoddal komerci, na což možná trochu doplatil, protože ve všeobecném podvědomí, zvláště u mladších posluchačů, příliš nefiguruje. O to větší respekt má ovšem u starších „pamětníků“ nebo příznivců pouličního hip hopu. I přes všechna tato fakta deska již 6. týden okupuje poměrně kvalitní pozice v žebříčku nejprodávanějších nosičů, tudíž se ukázalo, že dobrá hudba se dokáže obhájit sama. Celkové hodnocení musí být vysoké, protože album má všechny parametry kvalitního nosiče: zdařilé a dopracované podklady, smysluplné texty bez zbytečného přehánění nebo přetvářky, které dokážou dát něco nového posluchačům. Pečlivý výběr hostů se také vyplatil. Nejvíce si ovšem cením, že se dvojice pokusila posunout hranice rapu dál, tím mám na mysli především skladbu „Mój Świat“. Singl bych zařadil k nejlepším skladbám minimálně tohoto ročníku. Vždy plodný podzim máme ještě před sebou, tudíž nějakých narážek na titul „deska roku“ se záměrně vyhýbám, ovšem s klidem můžu prohlásit, že tu máme silného aspiranta na polskou hip hop klasiku.