Na začátek musí přijít krátké vysvětlení, proč jsme nuceni vydat tento rozhovor bez autorizace interpreta. S Katem jsem se setkal během koncertu v České Třebové (5. 11. 2010), kde jsem mu položil pár otázek. O několik dnů později jsem poslal rozhovor k autorizaci, kterou mi bohužel ještě nikdo nepotvrdil. Pouze jsem byl 3 měsíce ujišťován, že se tak brzy stane. Z tohoto důvodu se můžou některé otázky zdát poněkud neaktuální.

Dezorient Express dnes poprvé přijel i do města železnice České Třebové. Jak jsi sem dorazil ty? Zvolil jsi stylovou dopravu v podobě nějakého expresu?
Kato: Bylo to jednu chvíli ve hře, protože chtěli jet nějaký Affrovi kamarádi, v tom případě bych sem nemohl jet se ženou, která má dnes dvacetiny. Tak jsme chtěli jet vlakem, protože vím, že Třebová je dostupná i odstupná vlakem. Nakonec jeho kámoši nejeli, tak jsme jeli normálně autem.

V rozhovorech slyším občas rapery říkat, že si koupí jízdenku, ani neví kam, a během cesty píšou skladby. Jak probíhá tenhle proces u tebe?
Některý si ji ani nekoupěj. Možná jsem ve vlaku něco napsal, ale spíš tam dělám jiný věci, odpočívám a tak. Já píšu všude, kam se hnu. Nemám to tak, že bych si pustil Karla Černocha a přitom si psal texty. Koukám kolem sebe a přemejšlim nad věcma. Každou chvíli mě někde jinde něco napadne, takže to zapisuju na tácky od piva, hajzlpapír a ty kousky si schovávám a z těch to pak různě lepim. Já inspiraci nehledám, ona si mě vždycky najde.

Když už jsme u toho psaní. Ty jsi ve svých textech hodně upřímný, ale je reálný ze sebe dostat úplně všechno? Odhaluješ všechny karty nebo si přece jen necháváš trochu toho soukromí pro sebe?
Ne že by sis nechával něco pro sebe, ale musíš nechat prostor, aby si to lidi mohli domyslet sami, aby to fungovalo a aby to bylo nějakým způsobem poslouchatelný i za 10 let. Takže ne, že bych si nechával něco pro sebe. Spíš naopak jsou ty písničky nějaká moje vlastní terapie, kdy já sám pomocí nich přicházím na nějaký věci. 

Deska „Dezorient Express“ se už venku pohybuje dlouho, tudíž jak ji po půl roce od vydání hodnotíš?
Myslím si, že hodnotit by měli ostatní. Já osobně jsem překvapenej z toho, jak dobře byla přijatá. Myslel jsem, že je to větší úchylárna, ale lidi tomu z nějakýho důvodu rozuměj. Já to hodnotit nemůžu, já se vždycky snažím dělat svý maximum, to nejlepší podle mýho nejlepšího svědomí, co jsem v danou chvíli z danýma možnostma schopnej. Ale hodnotit to nemůžu, na to jsou tu lidi.  

Nosičů se prodalo dost, očekával jsi takový zájem a znáš konkrétní čísla?
Já jsem ze strany prodejů neočekával nic. Víme jaká je doba a i když jsi říkal, že se prodává dobře, to číslo není nijak ohromující a rozhodně to ani zdaleka nestačí na pokrytí nákladů. Já jsem nečekal nic a jsem opět mile překvapenej, že se to prodává na současný poměry dobře, ale to číslo nestojí za řeč. Pro mě je důležitější, aby se to dostalo k co nejvíce lidem. Pak jsou koncerty, to je jakoby prdel, ale rozhodně byli dřív… dřív se dělaly koncerty jako reklama na desku, dnes se dělá deska jako reklama na koncerty. To je nejstručnější popsání situace, a je to tak v pohodě. Věci jsou, jak maj bejt. Nevím kolik se mohlo prodat asi 3 500 zatím.    

S novou deskou jsi přišel po 5 letech od té předchozí. V publiku už stojí nová generace, které pojmy jako Chaozz nebo Prago Union neříkají vůbec nic. Dokáže je to, co nahráváš, oslovit?
Víš co, já nad takovýma věcma nepřemejšlim. Jsou tady, takže asi jo. Já dělám to, co ze mě padá, a to, že jsou tady, doufám znamená, že jim mám co říct, protože nejsem žádnej tanečník ani hezkej zubatej kluk, takže tady budou asi proto, že jim to něco říká. A proti mladejm nemám nic, čím víc jich bude, tím víc jich zůstane.

Dnes vystupuješ v menším klubu, vyhovuje ti domácí atmosféra, kdy vidíš posluchačům do obličeje, víc než tisícový dav na festivalu?
Rozhodně, ne že by teda byl nějak extra malej, hráváme i v menších, ale rozhodně i ta naše muzika a to, co mám rád, jsou spíš malý kluby, kde máš kontakt s těma lidma. Máme to hodně o textech, a tak je důležitý, aby to ty lidi vnímali. Naopak na velkejch festivalech se většinou cejtim ztracenej na tom velkym pódiu. Lidi jsou někde daleko pode mnou a obzvlášť, když je denní světlo, tak to je úplně nejhorší. Nic proti festivalům nemám, je to prča, ale co se týče mých pocitů a pocitů lidí, tak jsou lepší malý kluby.

Ty jsi navštívil oba největší hip hopové festivaly u nás, tedy Hip Hop Jam i Hip Hop Kemp. Který se ti líbil víc, postřehl si nějaké diametrální rozdíly?
Já bych je neporovnával. Oba festivaly maj svoje, to dobře vědí a pracujou na tom. Nechci vytvářet žádný konkurenční boje. Oba dva maj smysl a to, že tam byli lidi, to potvrzuje. Každej měl svoji atmosféru a byl dobrej něčim jinym. Už jenom to složení těch hedlinerů to dává jasně najevo. Hip Hop Kemp mám rád, už tam jezdíme léta letoucí.

Ve středu v Praze vystoupila legenda KRS-One, jak velká osobnost pro tebe tenhle raper je?
Naučil mě poslouchat hip hop, naučil mě spoustu věcí, když jsem to začínal poslouchat. On byl prostě ten, kdo mi řekl věci, který mi dávaly smysl natolik, že jsem měl chuť to dělat taky. Když s ním udělám pecku, tak už budu moc přestat rapovat a začnu prdeť…

Měl jsi s ním po koncertu možnost mluvit? Chtěl bys s ním udělat třeba feat?
On to dělá tak dlouho, že rozhodně nemá chuť se po koncertě ještě s někym bavit. Dotaz byl vznešen už 3 měsíce před koncertem a furt se ho snažim nějakym způsobem kontaktovat, aby mě měl chuť poslouchat a abych mu mohl vnutit myšlenku, že je super dělat se mnou pecku.

Jak se ti teda líbil celý večer?
Super. Prostě Hip Hop. 

Často vychvaluješ formaci BPM, bereš je jako největší naděje českého rapu? Máš nějaké favority?
Je to jedna z kapel, která má hlavu a patu a svůj vlastní pohled na věc. Mělo by být víc kapel, který to dělaj po svym, který dělaj neoddiskutovatelně hip hop a přesto jsou svoji a neopakovatelný. Pár takových tady je, a když jich bude víc, bude to jedině dobře.

Když si byl hostem na Óčku, tak se redaktorka zmínila, že si byl její sexuální symbol…
No to jsem taky vyprsknul smíchy. To bylo poprvý a naposled, kdy mě někdo k něčemu takovýmu přirovnal.

Nechybí ti ty staré časy, sláva a roky, kdy si byl tváří hitparád?
Ne, vůbec ne. To, že to skončilo, nebylo o tom, že to skončilo, ale spíš o tom, že takový bylo moje/naše rozhodnutí. V určitý moment jsem si uvědomil pár věcí a vrátil se na začátek a začal to budovat na jiných základech. To že je dneska Prago Union a ne Chaozz je moje rozhodnutí, tudíž je nesmysl, aby mi to chybělo. Já jsem rád za to, co jsem se naučil a co jsem všechno zažil, ale rozhodně to není způsob, jakým bych to chtěl dělat. Já bych chtěl dělat muziku a chtěl bych, aby když se mnou přijde někdo něco řešit, tak aby to byla muzika.  

V kariéře si toho dosáhl hodně, jaké máš ještě ambice?
V životě jsem nedosáhl ještě nic. Ještě musím zasadit strom, postavit dům a zplodit potomka.

A v hudební kariéře?
To souvisí, hudba je život.

Nedávno se objevila zpráva, že začneš koncertovat s živou kapelou?
16. listopadu v Lucerna Music Baru proběhne první koncert, tak uvidíme, jak to pude. Nebude to tak, že bychom koncertovali všude s živou kapelou, bude to jen tam, kde na to budou podmínky. Chceme to zkusit léta letoucí a je super, že se našli lidi, kteří to chtěj zkusit taky.

Jak velká změnu živá kapela představuje, musíš se nějak přizpůsobit?
Já už jsem hrál s kapelama na pódiu, takže to pro mě nebude nic extra novýho. Jiný to bude jen v tom, že to budou moje písničky. Těšim se na to, protože jsem sám zvědavej na to, jak to bude znít. Takže vim asi tolik co ty.

Jak vůbec vnímáš všechno, co děláš, rapování, DJing, koncerty? Bereš to jako zábavu nebo něco víc?
Beru to jako něco, co činí můj pobyt na této planetě snesitelným.

Dokážeš si představit, co by bylo, kdybys nedělal právě tohle?
No, tak bych měl asi pekárnu a dělal nejlepší pečivo široko daleko.

Co chystáš do budoucna? Máš v hlavě už nějaký plány a vize na další album?
Něco tam je, nevim, jestli to svou plány a vize. Rozhodně mám v plánu nepolevit tak, jak jsem to udělal po HDP a sám budu šťastnej, když nová deska nebude za pět let, ale třeba za tři, ale to nezáleží úplně na mně. Snažim se furt něco dělat, ale to si člověk neporučí, to si mě musí najít, takže odpověď zní něco ano, ale ještě to nejsou ani plány ani vize. 

Nějaký vzkaz posluchačům na závěr?
Milujte se a množte se, choďte na Prago a na rap. Mějte se.