Jedenáct hráčů na každé straně, tři rozhodčí, jeden balon na trávníku. Jako publikum tisíce, někdy desetitisíce lidí. A k prezentaci těchto mas a davů nezřídkakdy patří i rap či graffiti. Čím více na západ, tím kvalitnější fotbal. Čím více na východ, tím kvalitnější fotbalové "ovzduší" a tvorba. Pomyslný trůn zde patří našim severovýchodním sousedům. Polsku. 

 

Nejsem žádný pamětník ani starší ročník, takže po mně nechtějte historii ani její podrobné interpretace, nicméně je faktem, že, dá-li se to tak říct, průkopníky tracků s fotbalovou tématikou byla skupina PC Park s jejich songem "Klatka", deset let zpátky. Tato věc vznikla jako průvodní soundtrack k jednomu z nejznámnějších filmů o chuligánech vůbec, který nese název.., překvapivě - Klatka. Dokument je z prostředí chuligánů Arky Gdynia a popisuje tehdejší život, treninky, střetnutí s rivaly. Dá se v podstatě říct, že polská rapová scéna okolo fotbalu se odpíchla od tohoto počinu. Nejvýraznějším interpretem vystupujícím veřejně jako fanoušek svého klubu byl pak, nikdo menší, než Rychu Peja, který svou podporou chuligánů Lechu Poznań a motáním se kolem nich dokonce přišel o olympiádu, na které měl reprezentovat Polsko v judu.

 

 

V průběhu minulého desetiletí pak vznikaly průběžně různé tracky prezentující jednotlivé kluby, hotový boom však nastal po zveřejnění věci To my kibice od Berona z Łódźe. Dá se v podstatě říct, že tato věc je dnes již legendární. Přinesla jasný vzkaz premieru Donaldu Tuskovi a celé mediální propagandě v čele s TVN a Gazetą Wyborczą, že "bandyti stadionowi" jsou jen mýtus tvořený přes sdělovací prostředky.

 

"Media, prosím pěkně, informují o fanoušcích jen a výlučně tehdy, kdy dojde do nějakych potyček. Vzhledem k tomu, že agrese se prodává nejlépe.., nemáme bitky, nemáme krev, no to radši nepíšeme…"

 

Dvě minuty kritiky systemu a prezentace fanouškovskych skupin, kritika policie. Na závěr pak zaznívá epický proslov Berona

 

"Kdysi byli rytíři, žoldnéři - každý jeden z nich válčil. Dnes my válčíme za jméno svého klubu. Nezajímají nás zákony od osob, které sedí v křeslech, upřímně - máme je u prdele. Naše tribuny, naše pravidla. Žijeme za ty barvy, za znak, žijeme za klub, obklopujeme se osobami, kterým věříme a s kterými jsme nejednou projezdili půl světa za náš klub, který milujeme. To my - kibice"

 

 

S novou generací polského rapu, dá-li se to takto nazvat, jako jsou skupiny Ciemna Strefa, přišel i nový styl rapu. Konkrétně tato skupina je zajímavá tím, že pod ní vydává jak ekipa Razem Ponad Kilo, která mocně podporuje ve svých klipech Legii Warszawa, tak pod její hlavičkou vyšly i věci od Boruty, která je známá podporou Górniku Zabrze. Když jsme tedy vzpomenuli RPK, je třeba uvést asi nejlepší věc od této skupiny a hosujících artistů - "Sportowa Warszawa". Tato věc o 11 raperech má jasné poslání - Warszawa trénuje a je jedno, jestli box nebo basket, tak neseď doma a trenuj taky. Většina vystupujících pak ukazuje na svém triku trikoloru Legie. No v klipu se objevil mimo jiné i Juras, známý polský raper a fighter. Jen malá odbočka, je to cca týden, co Bonusovi byla smazána fanpage na facebooku kvůli prohlášení, ve kterém se hanlivě vyjadřoval na učet blokády Pochodu nezávislosti ve Warszawie.

 

 

A ve Warszawie ještě zůstaneme jednou věcí. Nahledneme v ní pod pokličku legionistů a jejich ultras skupin, kterou nahrál Deobson. Opět perfektní zpracování klipu a výborný text týkající se Legie. Té také patří pomyslné první místo v kvalitě těchto "kibicowskich mp3".

 

"Máme to v srdcích, myslích, na tetováních, máme to v kodech DNA, nemáš šanci to vymazat. Počítá se jenom naše hrdost a sláva, jedno město, jeden klub - Legia Warszawa"

 

 

Existuje samozřejmě mnoho dalších treků týkajících se tohoto tématu, nicméně obsahnout je všechny v jednom članku a k němu dodat patřičné info či citáty by bylo nemožné, je zde aspon výcuc těch kvalitnějších věcí. Bohužel ne každá věc se dočká vlastního videoklipu, jsou proto tvořeny amatérské klipy z různých záběrů či nálepek daného klubu. Samozřejmě interpreti vymezující na téma podpory daného klubu nikdy nedosáhli tak velké slávy, jak "profesionální" repeři polské scény, no nebyl to, doufejme, jejich učel. Dosáhli svého, někteří vyslovili do eteru podporu svému milovanému klubu, někteří rozšířili povědomí o "mentalitě ultras" a oslovili lidi, možná donutili k tomu jít na stadion podpořit svůj lokální klub. Zde tedy několik slíbených věcí: