Po pátečním vynikajícím koncertu Cypress Hill a po sobotním Akrobatikovi, měli Češi a třetí možnost vidět zajímavé jméno během jednoho jediného vákendu. To se nestává tak často, zvlášť s přihlédnutím k tomu, že třetí do party je DJ Krush.

Tenhle magor, vdobrým slova smyslu samozřejmě, včera ukázal, že si rozhodně zaslouží těch 500 000 korun, za který v Praze na Mystic Cup vystupoval. Tahle finanční informace není na našem příběhu až tak zajímavá, nicméně proč to neříct, když to vím že?

Přesně na čas ve 20:30 nastoupil po krátké zvukové zkoušce na podium 40-tiletý japonský DJ. Co se dělo potom, to lze jen stěží popsat slovy. Jedna verze může být zhruba takhle. Krush vezme temně ambientně downtempovou desku, která má kolem 75 úderů za minutu a pouští ji velmi nahlas mezi 1000 lidí, kteří se sešli na tenisovém kurtu. Krush vybírá druhou desku na které jsou různé zvuky, které mixuje do brutálního triphopu vesmírného původu, kde i pro chvíle příští rozlišitelná je přesvědčivě velmi nekompromisní smyčka důrazných bicích a sub woof bass. Melodii v klasickém slova smyslu používá velmi zřídka, pokud vůbec tak vytváří tyto mixováním. Mixák zabírá největší plochu na jeho djském stole, neboť je to i zároveň sampler, kterým rozbíjí všechny moje dosavadní
představy o mixování. Hojně využívá Krush echo, chorusy a hodně basuje.

Krush mě doslova vybízí k zavření očí a vplutí do jeho setu, který je ambientně hypnotický, nikoli začátečnicky frenetický. Krush míchá celou dobu, přidává spoustu efektů, nezastaví se ani na chvíli, je perfekcionista, je busy a lidi pod podiem taky. Kdekdo odpaluje první jointy, doufajíc, že lépe uslyší. Nneí třeba, stačí pozorně poslouchat, Krush umí získat pozornost, jeho esoterická manipulace, právě přechází v decentní breakbeatovou dvacetiminutovku. Obyčejně jsem proti d´n´b zaujatý, ale Japonec umí a vybírá správné desky, o jejichž původu vám ale vůbec nic neřeknu. Možná, že jsou to Mistrovy nahrávky, ale jsem spíš příznivec rannější Krushovy tvorby, takže sorry v tomto ohledu.

Hutné plochy djského setu se postupně dostávají do druhé poloviny. Tady se jede zase ve velmi pomalém neodbytném groovu, který mě znovu nutí zavřít obě oči a věnovat se jen a jen Krushovi. Myslím na podstatu hudby, ke které tenhle dnes už starší pán celou dobu svojí kariéry směřuje, vidím čistou formu rituálu, který se tu odehrává. Je to rituál uvolnění, ale zároveň jakési formy
obdivu, je tu kus obavy, kam až tohle může zajít.

Ve chvíli kdy už se začínám skoro bát, neboť se nad Štvanicí snesla noc, Krush dává vydechnout. Zná pravidla hry, vyvolal rozruch a umí taky zklidnit. Coby si lidé pomysleli kdybych je všechny zbláznil a utekl od dychtivých supporterů. Najednou jsou slyšet mikrofony a poznávám
track s Company Flox, pár dalších s japonskými rappery a už je tu pomalu konec. Plynulými přechody se dostáváme k outru v 5/4 rytmu. Velmi působivé, úklona na závěr dle japonských zvyků, jeden přídaveček a hurá domů. Krush je král. Přišel, zahrál, zvítězil.

text: AbdulRahman52
foto: Jiři5
www.boombap.cz