PSH
Epilog
© 2010 Bigg Boss
čas: 58:08

To nejdůležitější na desce je vždy hudba, produkci tentokrát oproti předchozímu albu neměl na starosti pouze Mike Trafik, ale dělil se s DJ Wichem a Romanem Holým. Na první poslech se zdá, že albu chybí návaznost a ucelenost, ovšem to není na škodu. Album nemá žádnou vyprávěcí hodnotu příběhu, nebo nějakou snahu všechny pecky zastřešit společnou myšlenkou nebo náladou. Důvod zaštítit celou desku společně ladícími beaty tedy nebyl a ani se o to nikdo nesnažil, což se při poslechu podepíše tím, že vám příjde jako by se jednalo o výběrovku.

Texty, možná mě za to čtenáři sežerou, ale říct to musím. Můj názor je takový, že pokud by přisli Tonik s Františkem a udělali to co Orion s Vladimírem 518, málo kdo si jejich CD koupí. Posluchači chtějí poslední dobou slyšet strikci, aroganci a diktování. Což je jasně vidět na tom, kdo prodává kolik CD's a jak je žádaný na koncertech. Tracky co jsou na albu si pustím při psaní článku, ne při tréninku když už nemůžu a stejně musím makat. Tyhle pecky nejsou dělaný na to abyste je nechali řvát ven z auta, ale abyste u nich v kanceláři pracovali. O tom mě přesvědčuje i fakt, že poslední dobou tolik oblíbené pouštění hudby z mobilu obvykle doprovází Marpo, David Steel, Rytmus nebo Prago Union, ne PSH. Mimochodem proč sakra k těm mobilům nedávaj sluchátka zdarma?! Nadruhou stranu při vyřizování mailů nebo jiné práci chcete poslouchat něco uvolněného a ne řešit, za kolik se na Slovensku prodávají šperky a nebo jak se jmenuje nová řada BMW.

Co se kvality rapu a zároveň textů týká, zklamal spíše Vladimír 518, který předvedl na svém sólu co skutečně umí. Zde se ovšem snaží působit jako rovnocený partner pro Oriona, což už dlouho není, protože je na mnohem vyšší úrovni. Bohužel se tak přizpůsobil jeho ležernímu barovému stylu, který však některým posluchačům může vyhovovat.

Drazí milovníci hudby…   
Každý pohřeb má svoji smuteční píseň a ne jinak je tomu u Epilogu. Proslov je sice smuteční, ale svým způsobem také vtipný. Osobně bych volil na takový úvod Rudolfa Hrušinského, který má stejný hlas jako jeho otec, který při úvodu desky Zpověď od Petra Nováka dokázal navodit takovou husí kůži, že se do toho zpamatovávám dodnes.

Udělejte bordel   
Intro celé desky je nabité energií a vtáhne vás do poslechu. Zde se Mike Trafik opravdu vyřádil a nabitý beat doprovázený řvem davu působí jako úvod perfektně. Rap naznačuje, že deska bude diktovat, bohužel už u dalšího tracku zjistíte, že tomu tak není.

Podpantoflák
Text ve kterém by se podle PSH mělo poznat většina mužů, ovšem to je přesně to co žádný z nich nechce. Záleží jen na vás jestli vás bude štvát, že máte doma dominu, nebo to vezmete z nadhledem a nebo si naopak pás cudnosti užíváte. Beat je funky, ale podle mě se příliš nepovedl a šlo volit něco sice legračního ale lepšího.

Chyť mě jestli na to máš
Dara Rolins nebo Tina, nikdo jinej do vokálů, kdo by prodával v současné době není. Třetí možností je Tereza Černochová, ale ta je na albu také. Bohužel Darinka se skutečně víc povedla na coveru než v samotném zpěvu. Smysl textu pochopí asi málo kdo. PSH se stali VIP, ale to snad každý ví i bez toho, aniž by o tom museli dělat texty.

Můj svět, můj rap
Tahle skladba mě hodně baví. Kdo jinej než PSH si mohou dovoli rekapitulovat a zabývat se tím, co bylo a jak to bylo. Nikdo jinej to nedělal tak dlouho a s takovou energií. Navíc je to track do kterého se Orionův ležérní a místy arogantní styl opravdu hodí.

Showbizu smrad
Mám trošku dojem, že tvrdý beat ani Vladimír ani Orion nezvládají a beat jejich rap pohlcuje. Text je ovšem opravdu povedený a jasně reaguje na to, co se v u nás hraje a poslouchá už několik desítek let dokola. Zpěv Oty Klempíře v refrénech je pak třešničkou na dortu povedeného tracku. Škoda jen, že Ori s Vladimírem nediktovali víc.

Prachy dělají člověka
Na začátku vám Čisty vysvětlí na co vše nemá čas a vy okamžitě pochopíte, že je to vlastně jediný diss na desce. Diss na všechny rádoby celebrity, které dělají tracky o tom co si kde, jak a hlavně zakolik koupili. PSH si vydělávaj víc než by potřebovali, jasně nevozí se v Bentley, ale dělají to co je baví a navíc je to v pohodě uživí a o co víc jde.

Všichni jsou už v Německu
Jasné pokračování humoru Toxxxe s Colem, kteří si dělají srandu z vlivu Německa. Elektro beat předchází scénka Alles gute.

Yes No OK
Matěj Ruppert na refrénech rekapituluje společně s PSH Pražskou noční scénu. Ovšem spíše opravdu pouze rekapituluje to jak vše chodilo, když tam chodili lidi ve věku Oriho a Vladimíra. Skladba na mě trošku působí jako pokračování Zpátky do dnů, ovšem s tématem nočního života.

Vím já
Sranda z AZ-Kvízu a všech vědomostních soutěží, ovšem hlavně z Brna a samotných interpretů. James Cole se zde představil spíš jako Kapitán Láska, než jako člen Supercrooo.

C’mon Girls
Tereza Černochová jako kočka, kterou se snaží mít každej chlap a PSH v roli normálních mužů, kteří milují podpatky a minisukně. Na albu se písnička poslechnout v pohodě dá, ovšem jako párty hit u kterého budou holky rozepínat knoflíčky a vyhrnovat sukně si ji nedovedu dost dobře představit.

Jako jed   
Hudební podání DJ Wiche se nezapře a na Epilogu tomu není jinak, typická Wichovina doprovázená vyprávěním o ex protagonistů. Poměrně povedená skladba, ovšem pouze do doby dokud neuslyšíte Moje crazy ex od Jay Diesela.

Co bude až nebude rap
Co bude až nebude PSH, co bude až zalehnem do popela, co bude? Takhle měli rekapitulovat celou desku a rozhodně by to zvedlo hodnocení. Povedená skladba, kterou doprovází kvalitně Roman Holý.

Pravda o PSH
Outro v podání arogantního hodnocení ve kterém se dozvíte, že Vladimír je velký podnikatel, Orion povaleč, kterej má zadek přilepenej k barový stoličce a Mike Trafik si dokonce myslí, že je nějaky doktor Dre. Vtipně zakončená deska.

Celkově mám z alba pocit, že si PSH uvědomují své postavení na scéně a nemají potřebu vydávat skandální pecky kde by upozorňovali na problémy, což vždy přitáhne, nebo se naopak snažili se do někoho obouvat. Jsou prostě hodně v pohodě a nic nemusí řešit. Otázkou je zda právě takové album nás jako posluchače zaujme, zda spíše nestojíme o příběhy, dissy, a aroganci v jiném slova smyslu, než v jakém ji pojali PSH. Album je dle mého názoru děláno zejména pro řady posluchačů, kteří rádi odbočí od rapu také k rocku nebo popu, o čemž svědčí i výběr hostů v podobě již profláknuté Dary Rolins, Matěje Rupperta, Terezy Černochové, Oty Klempíře, Jamese Cole, ale také striktních raperů Hugo Toxxxe a Čistychova. Jména hostů na coveru ve většině případů předčili jejich vlastní projev na CD. Posluchačům, na které je chtě nechtě rap v našich oblastech orientovaný, je 15-20 let a ten si toto album nejspíše nezamiluje, ale jak jsem již řekl, věřím, že si najde pozici ve stojánku posluchačů, kteří vedlě něj budou mít  J.A.R, Daru Rolins, Jaromíra Nohavicu a další.