Marpo
Knockout
© 2010 Universal Music
čas: 48:38

Marpo se věnuje rapové muzice od 13 let, nyní se mi zdá, že konečně dospěl a dokázal spojit lehký rock s rapem a album by mohlo mít podpis by Chinaski. Podpis rocku je jasně zřetelný a na kazdé skladbě je slyšet, že je jím ovlivněna, což je ovšem pozitivní, jelikož se nesetkáme s klasickým beatem, které doprovází každé album. Stejně jako Marpův rap, by do instrumentál mohl začít zpívat rockový zpěvák a znělo by to pořád dobře. Bohužel se mi zdá, že čím více album vyspělo hudebně, tím více ztratilo na textech. Byl jsem zvyklej, že když poslouchám Marpa nemusím si pouštět zprávy, protože má v každé druhé sloce reakci na aktuální dění. Místo konkurence agentury Reuters zde nyní předkládá sám sebe, Knockout je deska o MC Marpovi, o nikom a o ničem jiném. Snad 90% scény jej nemělo rádo, nikdo ho nechtěl a nikdo ho nepřijal, ale mě prostě jeho rýmy a narážky bavily. Deska se natáčela na Floridě, kde se ve stejnou dobu jelo turné Chinaski, tím pádem je ovlivněna jak zmiňovanou skupinou, tak zejména USA. Vše produkovali američtí producenti a většinu featuringů získal Marpo od tamních umělců. Lidé na featech sice nejsou tak známá jména, zejména v našich končinách, ale dali výborně a desku to jednoznačně dokázalo povznést. Osobně vůbec nevnímám album jako pokračování kariéry MC Marpa ale místo toho jako zcela novou mladou krev, která přinesla nový zvuk do již trochu zatuchlé domácí scény, kde jeden beat kopíruje druhý, až na vyjímky.

Já,sám a moje druhý já
První pecka jasně uvádí instrumentál, který na první poslech není z našich končin. Instrumentál, jenž mě v tomto znění dokonce až připomínají v určitých pasážích rockové pojetí Lil Wayna. Marpo vyzpívává refrény a i když je to neskutečný posun jeho hlasu oproti předchozím albům, mohl si přesto ještě pořád raději pozvat například kluky z Chinaski. Na první poslech je slyšet přesný, vyladěný hlas, který zapadá do beatu stejně, jako podle Horsta Fuchse zapadne váš keramický nůž do sýru.

Problém
Kde je Marpo? Kde je ten týpek co dokázal jen prudit do všech okolo sebe a řvát, že Tomáš Řepka je bůh? Vystřádala ho mašina, mašina která přesně překračuje každý další pražec na trati a cpe svou sílu k dalšímu skvělému refrénu od LA The Craftzman. Beat se v průběhu skladby mění skoro jako by jej vystřídal nový, ovšem přechody jsou zvládnuty na jedničku.

Haters
Marpo je rychlost a přesnost, tak proč proboha zpívá? Karel Gott taky neběhá na stage v mikině s kapucí a nerapuje. Tahle písnička mě osobně neuchvátila, i když je zajímavá textově a přesto, že o haters byla celá řada tracků, tenhle je něčím originální a něčím vyjímečnější, bohužel jen textově. Nic nezachraňuje ani MC Wohnout a americká podpora v podobě Hard Target.

Ticho
Příjde mi, jako by se raper nedovedl rozhodnout, jestli má dát melodickou baladu nebo agresivní rap. Text samozřejmě je o melodické baladě, ale beat je na tuhle skladbu hodně agresivní a je to jediný track, kde se mi beat nehodí k textu a rapu. Není přece nic špatného na tom, udělat melodickou baladu, udělali to i větší borci, například Uriah Heep se skladbou Lady in Black, z které se nakonec stala jedna ze špičkových písniček této hudební legendy, ačkoli vůbec nezapadala do konceptu. 

Možná feat Dynasty
Já, já, já, pane jo, ten kluk má snad větší ego než já, to není moc dobrý. Ale o tomhle přece rap vždy byl. Záměrně nepíšu byl, je a bude, protože kromě Marpa v dnešní době není, málo kdo si dovolí udělat album kompletně o své osobě a vzít si na triko to, že jej scéna a posluchači odsoudí, ovšem věřím, že spoustu z nás to může zaujmout a mě osobně také zaujalo.

Knockout
Dvoujsmyslná pecka, která dokáže při tréninku vzít zbytek sil a odpálit ze svalů kyselinu mléčnou, kterou nahradí Marpo. Fight beat doprovází přesný rap, dokonce i s povedeným refrénem a chytlavým textem, který může využít jak sportovec, tak každý člověk ve vlastním životě. Marpo dokázal i motivovat, ovšem zase svým způsobitým stylem.

Go so hard
Tina, Dara, Karolína? Co takhle Brittany Holmes, kterou poprvé většina posluchačů uslyší až na tomto albu. Medově sladký hlásek doprovází diktující rap do příjemného beatu. Co víc dodat.

Zahnaná do kouta
Poslední dobou mi připadá, že aby se člověk mohl stát raperem, musí být jeho táta násilník nebo něco podobného. Zajímavý příběh, ovšem do poslední vteřiny playlistu čekáte na jeho rozuzlení a řešení, to bohužel nepřichází a já čekám na part II.

Představ si feat Wohnout
Možná se pletu, ale tenhle text má opravdu smysl. Zkuste si představit jaké to je být totálně za vodou a nemuset nic dělat, ale ne diký sobě, díky tatínkovi. Zkuste si představit být totálně v prdeli, jaké to je? Marpo s Wohnoutem si to zkoušejí představit a zní to zajímavě. Beat ala metalica zní skvěle!

Ať vidíš jak mi je
Možná teď budu až příliš osobní, ale první co mě napadlo při tomto textu je každá moje nová věc. Nikdo nevidí do kdy člověk pracuje, co dělá a kolik hodin denně spí. To co lidi vidí je pouze výsledek práce a Marpo ví, že 99% lidí vidí jen výsledky, ale to, co za tím stojí buď nevidí, nebo se to snaží přehlížet.

Ulice
Pořád jsem čekal kdy to příjde, že by na desce nebyl skutečně ani jeden diss? James Cole i Hugo Toxxx to schytali bez jediného sprostého slova nebo urážky. Prostě jen Marpo chce vidět, jak mu Hugo dává pěstí a jak silné jeho sloky ve skutečnosti jsou. Celý text je v podstatě o tom jak dělat bordel.

Já vs. já
Outro beat doprovázený outro textem, o tom, jak to všechno dopadlo. Rozhovor Já se sebou je skvělá věc pokud ji umíte. V ČR/SR jsem podobnou věc zatím slyšel poprvé a když si k tomu ještě dovolil Marpo dělat srandu sám ze sebe, vše doprovodil rýmy tupu: "šmejde vypráskám tě jako sáček popcornu", nemám co vytknout. 

Americký zvuk je slyšet i v produkci, na českou scénu nezvyklý a o to více poutavý a zajímavý. Už jen kvůli beatům stojí za to si album poslechnout. Marpův projev se výrazně zlepšil a jeho rap a flow je nyní přesná jak Breitlingy. Pokud poslouchám něčí album, nemám potřebu řešit jestli fandí Spartě nebo Slávii a nebo má takovej nebo makovej pohled na svět, což je podle mého názoru hlavní věc, kvůli které se Marpo nelíbil scéně. Jeho výkon na albu. Producenti z Ameriky jsou pořád ještě na jiné úrovni, než ti evropští a na albu je to strašně slyšet. Největší výhodou alba jsou beaty, které nejsou vytažené ze šuplíku, ale jsou textům šité na míru a při každé nové sloce přesně navazuje na tisícinu vteřiny také změna beatu a další přechod. Ani kdybyste si koupili beat od Drého za 300 000 Kč, nikdy nebude znít tak, jak když ho Dre ušije Snoopovi na míru. Přesně tak jsou také delané beaty na Knockoutu, což považuji v našich končinách za poslední dobou neslýchanou věc. Knockout nelze absolutně srovnávat s předchozí tvorbou, řekl bych, že Marpo uštědřil KO hlavně sám sobě, svému starému já a představil originální amerikou provoněný zvuk a vyspělý hlas, který si zaslouží vaši pozornost.