Raz, dva, tři, čtyři, pět, Uncle Howie miluje fet, šest, sedm, osm, devět, deset, ILL BILL je king. Na následovníka jednoho z nejpovedenějších alb roku 2004, What's Wrong With Bill?, čekali fanoušci Williama Braunsteina jako na smilování. Bill si s jejich trpělivostí hrál jako si Spartička hraje s trpělivostí jejích skalních. Od vydání jeho prvního sóla vypustil ven pouze jeden mixtape, který navíc nějakou extra kvalitu nenabízel a pár hostovaček na alba jeho kámošů. Roky 2008 a 2009 jsou však pro všechny fandy hardcore rapu rokem hojnosti. Album Billovi party La Coka Nostra vyjde na začátku příštího roku a co je nejdůležitější, jeho druhá sólovka, The Hour of Reprisal, je venku právě teď.

O albu se toho napsalo hodně a já jsem byl popravdě trochu skeptický. Nevěděl jsem, co si mám myslet o tom, že většinu produkce si vezme pod svá Burger Kingem posilněná křídla, sám tlusťoch Bill. Víte co, kdejaký producent se snaží rapovat a hodně emcees začalo dělat beaty a výsledek je krom pár výjimek nula. Tady ale musím milerád uznat, že jsem se spletl. Špekoun zajebal. Tracky, které si Bill produkoval sám, jsou překvapivě o dost lepší než ty od jeho zkušenějších kolegů, Dje Muggse nebo jeho bráchy Necra. Všechny beaty z jeho dílny mají energii, že by rozsvítili Eiffelovku na další tři roky. Elektrický kytáry, piánka, hutná basa a mě stávaj chlupy i na prdeli, nekecám. U My Uncle navíc mlátím hlavou o zeď. Tohle je headbanger páni a dámy. Frontman rozpadlých Non Phixion si proste a jednoduše ušil beaty na míru, to ale neznamená že by věci od ostatních zde přítomných producentů byli špatné, naopak. Třeba takový podmaz k tracku A Bullet Never Lies od Dje Lethala z Limp Bizkit je bombice, stejně jako beat k Society is Brainwashed od Premiera. Nervózní a temný samply nasekaný tak jak to umí jen Preemo, paráda.

Od jednoho člověka jsem však přeci jen čekal víc a to od Necra. V The Most Dangerous Weapon Alive se moc nepředvedl. Track zachraňuje Bill výborným, brutálním textem: "I seen a bitch named gutter slut talking to a paraplegic about violence, then threw his wheelchair into the fire pit." Rýmy jsou samozřejmě opět plné násilí, drog a konspirací. Tentokrát je ale vše ještě trochu více posunuto do osobní roviny a Ill Bill znova ukazuje, že je jedním z nejlepších lyriků ve hře. Za samotným autorem nezaostávají ani hosté, kteří patří stejně jako Bill do erste klasse. Vinnie Paz, Raekwon či Immortal Technique dali, jak se na taková jména sluší, výtečně. Pro mě zatím album roku, no doubt.

HODNOCENÍ: 9/10